Jiří Martinek
zdravotní sestra
Zdravím, s Lukášem jsem se setkal asi v roce 2016, kdy jsem ho navštívil poprvé. Přišel jsem k němu s rozporuplnými pocity, neboť jako zdravotník jsem byl k těmto metodám poněkud skeptický.
ALE.......
Můj život byl od malička protkán spoustou překážek a úskalí, kterým jsem se snažil čelit jak jsem uměl či jak jsem byl veden okolím, rodinou, přáteli či celkovou společností. Žil jsem vlastně od malička jen se svou mamkou, protože se s otcem rozvedla poté, co jsme byly několikrát zmláceni či jinak psychicky týráni. Zůstala tak na mne sama, i když již byla v dost vysokém věku a tak se snažila pracovat, abych mohl vystudovat, což mělo za následek, že jsem byl i přes noc dost často sám. Byl jsem už odmala odkázán starat se sám o sebe.
Neměl jsem výhody nových hraček či společných večeří a různých výhod dítěte vychovávaného v celé rodině. Navíc ke všemu jsem ve 12 letech onemocněl epilepsii. Docela rána pro dospívajícího človíčka.
Když jsem se k Lukášovi dostal, byl jsem takový uzlíček nervů, který měl potíže jak doma s manželkou, tak i s matkou, o kterou jsem se stále staral, tak i v práci kde pracuji jako zdravotní sestra. STRES byl můj spouštěcí faktor epileptických záchvatů. Manželka mě tedy objednala k Lukášovi a tak jsme na mě začali pracovat. Sezení byla příjemná, uvolňující a dnes mohu říci i velmi podnětná. Jako zdravotník bych tomu ani nevěřil, ale jsem vděčný, že jsem to zkusil.
Dnes jsem člověk sebevědomý, spokojený se svým životem a odhodlaný si ho plně užívat. Rozdíl mezi prvním a posledním sezením bych přirovnal ke dvěma karafám. První karafa byla plná vody, která se každou chvíli převrhne a voda se vylije. Druhá karafa je nyní poloprázdná, přijmout další vodu, další výzvu a prostě se s tím poprat a díky uvolnění stresu jsem již rok bez epileptického záchvatu.
Lukáši děkuji.
---
Jiří Martinek, zdravotní sestra v dětské ambulanci